Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak se kradlo za komunistů?

23. 08. 2012 21:50:38
Kde se vzal miliardový majetek na podnikání StB/KGB struktur po r. 1989? Jednalo se o nakradený majetek. Kradli 40 let! Kriminalizovali všechny ty, kdo by na jejich zločiny jen ukázali. Důmyslnou třístupňovou cenzurou (předběžná, průběžná, následná) zamezili jakémukoliv prozrazení toho co tyto zločinné skupiny dělaly. A dnes vytvářejí dojem, že se tu méně kradlo. Jaká ďábelská lež! Kradlo se více! Když budou komunisti nesouhlasit, zeptejte se jich, zda je možné ukrást víc jak všechno!

Podniky zahraničního obchodu

Největším příjmem byly provize z nadhodnoceného nebo podhodnoceného českého zahraničního obchodu. Pokud se cokoliv vyváželo, vyváželo se to přes zprostředkovatele v zahraničí, kterými ne náhodou byli čeští emigranti, agenti StB. Vzpomínáte na zahraniční businessmany českého původu, kteří sponzorovali nejednoho českého politika, o kterých se provalilo, že to byli estébáci? Pokud stát vyvezl skleničku za 5,- zprostředkovatel zboží nadhodnotil např. na 10,- a až přes něho bylo prodáno odběrateli na Západě. Proč to? Jednoduše kradli na stáních obchodech. Namísto toho, aby stát inkasoval rovnou cenu 10,- šlo 5,- na švýcarská konta estébáků. Stejně to vypadalo s dovozem. Stát potřeboval chemické produkty, bez kterých by se průmysl okamžitě rozpadl, cena produktu byla 1000,-, ale českému státu byl prodán přes zprostředkovatele za 1500,-.

Devizová kriminalita

Podle zákonů ČSSR bylo obchodování pro fyzické osoby nezákonné. To směly jen státní obchodní organizace k tomu určené. Velká část veksláků před Tuzexem byli estébáci. Například oficiální kurz německé marky byl 8,-, ale na černém trhu se prodávala za 18,-. Západní valuty byly neskutečně poptávány a točily se v této šmelině miliardy. Veksláci z řad StB nabízeli zahraničním turistům v hotelích, na odpočívadlech u hranic „výhodnou“ směnu na místo oficiálního kurzu 8,- např. za 10,- a prodávali za 18,-. Prodáno bylo okamžitě, byl velký nedostatek, zisky závratné.

Podvody s pohonnými hmotami

Vzhledem k vysokým cenám pohonných hmot (8,- benzín 91 oktanů a 7,50 nafta) se podvádělo od nejprimitivnějšího ředění, překupování kradených pohoných hmot ze státních podniků, až po hlavní oblast, kterou byl převod LTO na naftu. Prakticky po celou dobu vlády komunistů získávala StB finančí prostředky z podvodů s pohonnými hmotami. Kauza LTO v devadesátých letech byla jen pokračováním letitých praktik StB jak píše novinářka Jana Lorencová. Ne nadarmo Chemapol, jedinou firmu oprávněnou k dovozu nafty, ovládl v roce 1992 agent StB Václav Junek a jeho společnost Proventa. Václav Junek byl přítel Václava Klause a utajený sponzor ČSSD, který poskytoval ČSSD pohonné hmoty zdarma. Po krachu Chemapolu jej kupuje člen KSČ a agent StB Andrej Babiš.

Rozkrádaní předmětů historické hodnoty

Vzhledem ke katastrofální životní úrovni v ČSSR, byly u nás pro zápaďáky velmi levné starožitnosti. Estébáci vymysleli důmyslný mechanismus. Státní podnik Klenoty získal monopol na obchod s použitým nábytkem (bazary). Dle direktivy o veškeré pozůstalosti po lidech bez dědiců se staral s. p. Klenoty. Dokážete si představit toho majetku? Teď zbývalo jak vše propašovat, nebo vyvézt na Západ. Oficiálně to nešlo, zákon to zakazoval. K tomu sloužili agenti zaměstnaní v diplomatických službách, jejichž automobily nesměly být podrobovány celním prohlídkám (skoro všichni zaměstnanci diplomatických služeb byli agenty, to tak nějak k tomu patřilo).

Státní zakázky

Rozkrádání na kterém si nakradl každý, nejen agenti StB a komunisti, byly bezesporu státní zakázky. U stavebních zakázek byl několikanásobně (!) rozkraden stavební materiál. I přesto že byly ČSN (československé státní normy), byl vymyšlen systém výjimek a odpisů „poškozeného“ materiálu a způsoby, kterými se normy nedodržovaly, říkalo se tomu změkčování norem.

Například když se rekonstruovala střecha nějakého objektu spotřebovalo se vždy několikanásobně materiálu než bylo potřeba. Tento stavební materiál byl jednoduše rozkraden. Ve státním podniku Avia byla norma na jeden automobil v průměru přes třicet tisíc kusů spojovacího materiálu, ale spotřebovalo se přes osmdesát tisíc kusů. Auta se měla lakovat v průměru s čtyřiceti kilo barev, ale spotřebovalo se sto kilo.

Za plnohodnotné kradení lze považovat také to co komunistický režim za kradení nepovažoval. Několikanásobně vyšší náklady spojené s katastrofální pracovní výkonností a kvalitou práce.

Díky všudypřítomnému kradení komunisté ovládali lidi. Pokud se člověk stal nepohodlným stačilo policii (za komunistů veřejné bezpečnosti), aby po něm chtěla předložit paragon za branku, kterou si postavil u chalupy. Tak vznikaly paradoxy, kdy kradli všichni, ale občas šel někdo sedět za pár cihel.

Kradlo se kam se podíváš

Celý komunistický režim byl prošpikován kriminalitou od nejnižšího stupně. V každé fabrice se kradlo. Například v pekárnách zaměstnanci rozkradli co mohli. Od surovin do potravin (jejich kvalita byla nízká díky kompletnímu rozkradení), přes vše co se v provozu spotřebovávalo, nářadí, součástky aj. Vzpomínáte na přísloví: Kdo nekrade, okrádá rodinu? Bylo zcela běžné vyrábět zboží pro komunisty zdarma a tak okrádat stát. V závodech vyrábějící nábytek by o tom mohl každý vyprávět. V rámci jiné zakázky se vyrobil nábytek pro komunisty do jejich nakradených bytů a domů. Samozřejmě za něj nezaplatili a náklady byly připsány k jiné zakázce.

Atraktivnost zaměstnání se posuzovala podle míry toho, co si člověk mohl nakrást nebo kde mohl dostat největší množství úplatků. Nejžádanějšími obory byly: řezník, zelinář, číšník, kuchař, lékař, automechanik aj. Atraktivnost práce se posuzovala podle toho, kolik si toho mohl člověk nakrást, nebo kolik času mu zbylo na melouchy (pro mladší ročníky: v práci se zdržet jen krátkou dobu a jít dělat na černo).

Bratrstvo zlodějů

Komunističtí lháři dnes vypráví pohádky o tom, že se za nich krást nemohlo, protože se komunisti báli o své posty a výhody. Omyl soudruzi vždyť to co vás spojovalo byla skutečnost, že každý na každého něco věděl. Za komunistů se u nás stavěl „kultůrák“. Na střechu byla plánovaná hliníková krytina. Z jednoho „kulturáku“ několik komunistů postavilo své vily a několik desítek komunistů mělo nové střechy. A hádejte z jakého materiálů? Každý věděl kdo to rozkradl, ale všichni mlčeli. Ti nekomunisti by nejspíš přišli o práci, děti by nemohly studovat na střední škole, vypadli by z pořadníku na auto, na které čekali již několik let. A komunisti museli držet pospolu, protože měli barák nebo jiné zboží, za které nikde nezaplatili a nemohli se vystavovat nebezpečí, že by po nich chtěl někdy někdo vidět stvrzenku o nákupu. A těch pár komunistů co nemělo prokazatelně nakradeno mělo přece děti a chtělo, aby se dostaly na atraktivní střední školy a potom možná na „vejšku“.

Zadarmo ani kuře nehrabe

Oblíbené rčení za komunistů. Chtěli jste rohlíky ještě odpoledne (byly jen dopoledne) bylo nutné dát úplatek, chtěli jste maso a ne jen Remoplátky, bylo nutné dát úplatek, chtěli jste dámské vložky, toaletní papír, náhradní díly, jiné dlaždičky než dva druhy, které byly v nabídce, písek, jiný kabát než ten co vyráběly komunistické závody již deset let a vypadal spíše jako pytel, džíny, zahraniční deodorant, chtěl jste čekat v pořadníku na strašné komunistické auto jen rok nebo jste chtěli poukaz na dovolenou do zahraničí atd. atd. Všude jste museli dávat úplatky! Úplatky činily od několika procent z ceny až po několikanásobek oficiální ceny.

Značnou část života musel člověk věnovat shánění všeho. Bylo to spojeno s ponižováním, doprošováním a křivením lidských charakterů. Úplatky musely platit i podniky! Potřebovali ve fabrice náhradní díly z Mototechny (monopolní podnik prodávající automobily a náhradní díly) museli uplatit odpovědného pracovníkova v Mototechně.

Potěmkinův export

Jeden z hlavních zdrojů tunelování českého hospodářství byl export do zahraničí. Komunistický export byl důsledkem centrálně řízené ekonomiky, centrálního plánování v rámci RVHP. Neměl nic společného s kvalitou komunistické produkce. Například naše lokomotivy se nevyvážely pro svou kvalitu, ale proto, že se v RVHP rozhodlo, že budeme vyrábět určitý typ pro celý východní blok a spřátelené země. Za naše produkty a služby jsem dostávali málo kdy zaplaceno! Nebo jsem vyváželi velmi „výhodně“ například váhu lokomotivy za váhu rajčat z Rumunska. Komunisti se neostýchali dotovat své soukmenovce po celém světě na úkor vlastních lidí.

„Dary“ Sovětským komunistům

Komunisti vždy stáli proti vlastním lidem. Na úkor všech obdarovávali své komunistické bratry ze SSSR rozkrádáním našich nerostných surovin, potravinami a spotřebním zbožím. Ruští komunisti nám naúčtovali náklady na "osvobození" (tímto termínem nám komunisté vymývali mozky, Rudá armáda nás neosvobodila, vehnala nás do komunistické totality a okupovala nás 40 let) a celých 40 let nám komunisti tajili, že jim platíme jak mourovatí (absurdní, za to, že z nás učinili stalinskou komunistickou kolonii). Hodnota uranu, který jsme jim za „osvobození“ darovali byla cca 3 000 mld. Hodnota dalších „darů“ jde do dalších neskutečných částek. Jen malá část těchto darů se deponovala jako dluh (!) a byla započítána jako finanční závazek SSSR. Nebylo možné, aby na toto rozkrádání země kdokoliv upozornil. Nejen on, ale i celá jeho rodina by byla kriminalizována.

Systém založený na kradení

Nezapomínejme, že komunisti vytvořili systém, na kradení založený. Jdeme tak trochu proti proudu času. Vzpomeňte na měnovou reformu v r. 1953 (faktický bankrot státu), která lidi připravila o veškeré úspory, starobní důchody, starobní spoření aj. Po měnové reformě se všichni stali závislými na libovůli komunistů. Již neplatila pravidla pro vyplácení důchodů, mezd a platů z minulé doby, ale nově dle rozhodnutí strany.

Tak např. vysokoškolský profesor zabezpečený kvalitní penzí se stal v nové měně ze dne na den žebrákem, který neměl ani na nájem. Jen pokud byl poplatný režimu dostal nájemní smlouvu na byt s přiměřeným nájmem. Tak komunisti drželi lidi v šachu.

Komunisti byli politickými lháři, proti kterým i ti dnešní vypadají jak andílci. Den před měnovou reformou vystoupil komunistický prezident Antonín Zápotocký (v Holandsku vedený jako válečný zločinec) s projevem, že strana žádnou měnovou reformu nepřipravuje.

Předtím již komunisté stačili všechno ukrást všem. V období po 1948 ukradli domy, pozemky, továrny, dílny, hospodářství, lesy, byty aj. Často kriminalizovali jejich vlastníky. Lidé jim museli majetek odevzdat, nebo skončili v kriminále. Například nařídili ceny nájmů. Ty byly tak nízké, že majitelé domu nemohli dům ani spravovat a domy raději odevzdali. Podobné tomu bylo u zemědělské produkce.

Poté co všechno všem ukradli z toho 40 let žili, vydělávali na tom a vydávali to za své.

Jedním z dosud mála žijících otců největšího totalitního okrádání je Lubomír Štrougal, v klidu si dožívající v kapitalistické společnosti a v kapitalistickém přepychu. V padesátých letech ministr zemědělství, poté ministr vnitra, místopředseda vlády, předseda vlády, člověk, který nechal střílet do demonstrantů v r. 1969.

Komunistické kradení před 1948

Nesmíme zapomenout další lež komunistů. Komunistické dekrety (nesprávně pojmenované komunisty jako Benešovy). Touto lží komunisti rádi vymývají mozky. My jsme to neznárodnili, to znárodnilo demokratické ČSR pod vedením demokratického prezidenta Beneše. Lež jako vždy!

V závěrečné etapě 2. světové války proběhla jednání mezi prezidentem Edvardem Benešem a moskevským vedením KSČ v čele s Klementem Gottwaldem. Uvádělo se, že vláda schválila tzv. Košický vládní program po příjezdu na československé území, dne 5. dubna 1945 v Košicích. Ve skutečnosti byl vládní program podepsán již 29. března v Moskvě. Komunisti díky tlaku na stalinistického agenta (dle informací britské rozvědky) Edvarda Beneše zavedli národní správu v ČSR a čtyři dekrety, kterými začali krást majetek.

Znárodněný majetek byl obhospodařován úřadem pod vedením výhradně komunistů a předáván do rukou státních správců převážně z řad komunistů. Jací to byli odborníci můžeme vidět např. v případě podniku Baťa ve Zlíně. Tento prosperující světoznámý koncern dokázali komunisti již pod dvou letech dovést do ztráty.

Jeden z nejsilnějších komunistických argumentů ve volbách 1946 (kde získali 36% hlasů, žádnou většinu, jak často lžou) byl: my jsme zajistili znárodnění majetku a my jsme znárodněný majetek darovali lidu. Tak si na tyto slova vzpomeňte, až budou říkat, že se znárodňováním před 1948 neměli nic společného.

V červnu 1945 komunisté zakládají StB, pod kuratelou stalinistických poradců, s cílem zamezit obnovení demokracie v ČSR.

Shrnuto a podtrženo

Komunistická ideologie je založena na kradení. Lidé bděte a nenechte se od těch podvodníků obelhat v dnešní době. To, že zavedli cenzuru a znemožnili psát o jejich kradení neznamená, že se za komunistů méně kradlo!

Když jsme neuměli zatočit se zloději po 89 nebudeme to umět ani dnes!

(text lze volně šířit s uvedením zdroje)

PS: Další lži komunistů zde: Státní dluh za vlády komunistů.

Sedm divů socialismu
1. Všichni mají práci.
2. Přesto, že všichni mají práci, nikdo nepracuje.
3. Třebaže nikdo nepracuje, plán je plněn na 100%.
4. I když je plán plněn na 100%, není nic k dostání.
5. I když není nic k dostání, všichni prý všechno mají.
6. Bez ohledu na to, že všichni všechno mají, všichni kradou.
7. Přesto, že všichni kradou, nikde nic nechybí.

Výsledek rozkradené země - zdevastovaná města


Úplatky jako všudypřítomná samozřejmost

blaho_podle_ksc.jpg

Autor: Petr Čech | čtvrtek 23.8.2012 21:50 | karma článku: 47.29 | přečteno: 65980x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Jan Dvořák

Finanční dopady oslav na prezidentské kandidáty

V pondělí by mohlo být pozdě, řekli si po pátečních oslavách 17. Listopadu bdělí strážci finanční průhlednosti prezidentských kampaní, a hned ráno osobně některé z uchazečů oslovili přímo v bydlišti.

18.11.2017 v 19:52 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jindřich Pacovský

Stát (proč ne) jako firma

Už dlouho mě překvapuje, jak je ve značném procentu populace rozšířená přitažlivost výroku "vést stát jako firmu", který pochází od Andreje Babiše. Proč je tento požadavek pochybný?

18.11.2017 v 19:00 | Karma článku: 6.37 | Přečteno: 113 | Diskuse

Pavel Kamas

Bojíme se politiků, ale počítačů nikoli. Proč?

Éter je toho plný. Ten politik je neřád a onen nám bere svobodu. Aspoň to nejsou šedé eminence, které také ovlivňují naše životy. A co teprve šedá eminence, na kterou si ani nemohu sáhnout? Naposledy můj život omezilo hloupé auto.

18.11.2017 v 18:19 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 154 | Diskuse

Alena Stratilová

Jazyková bariera ve vlastních řadách a vlastním státě

Kolik řečí znáš, tolikrát jsi člověkem. Jením z mnoha důvodů, které jsou slyšet, a proč se bojíme přijmout a pomoci lidem odjinud. Mimo jiného je to i neznalost jazyka, paradoxně našeho rodného jazyka.

18.11.2017 v 18:08 | Karma článku: 5.78 | Přečteno: 209 | Diskuse

Jitka Mikysková

Tajná dohoda s tzv. Islámským státem

Podle blízkovýchodního reportéra BBC Quentina Sommervilla existuje dohoda mezi Američany podporovanými kurdsko-arabskými Syrskými demokratickými silami (SDF) a radikály z tzv. Islámského státu,

18.11.2017 v 14:38 | Karma článku: 23.28 | Přečteno: 609 | Diskuse
Počet článků 6 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 74643
Jsem Čech.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.